Víno je jeden z nejstarších nápojů na světě. Objev kvašení hroznů vznikl pravděpodobně náhodou, když v hliněné nádobě nebo měchu z kůže začaly divoké hrozny vlivem vysokých teplot a přírodní oxidace kvasit. Výsledkem bylo první alkoholické víno, magický dar přírody.

Blízký východ  Mezopotámie – zde nacházíme počátky vinařství. K přepravě se používaly měchy a zvířecí rohy, k popíjení terakotové nádoby.

Egypt  – víno se uchovávalo ve zvláštních zapečetěných nádobách a džbánech. Poháry na víno byly hliněné

Řecko – Řekové se zasloužili o rozšíření vína do Evropy. V oblibě bylo zředěné s vodou, někdy se do něj přidávalo koření. Bylo uchovávané v amforách, přelévané do džbánků a pilo se také z hliněných pohárů.

Řím – Římská říše měla největší dopad na rozvoj vinohradnictví a vinařství v celé středomořské Evropě. Římané jako první začali používat pro skladování keramické džbány.

Francie, Španělsko, Německo – v průběhu dobývání jednotlivých území Římany se vinná réva rozšířila i do těchto zemí

Čechy – v letech 276 – 282 n.l. se víno začíná pěstovat i u nás. Kněžna Ludmila zakládá vinohrady v okolí Mělníka. Za Karla IV byly do Čech dovezeny kvalitní odrůdy z Francie.

Staří Keltové ze severní Evropy začali jako první používat pro skladování vína dřevěné dubové sudy podobné těm, které se používají dnes. Dubové dřevo umožňuje vínu “dýchat” a přitom zůstává vzduchotěsně uzavřené. Přítomnost dubového dřeva a vína je důležitým aspektem pro historii vína.

Po pádu římské říše převzali pěstování vína křesťanští mniši. Není náhodou, že většina tradičních vinařských oblastí v Evropě jsou také oblastmi s nejvyšší koncentrací klášterů. Ostatní řády, například templáři, jsou průkopníky pěstování moderních odrůd vína. Od středověku se začaly používat skleněné láhve a sklenice na víno.