Dušičky vs. Halloween

Dušičky i Halloween mají stejné magické kořeny

Plno je v tyto dny především na hřbitovech, osvícených tisíci svíček. U nás se zdobením hrobů a vzpomínkou slaví Památka zesnulých, v anglosaských zemích Halloween.

Oba svátky mají kořeny v keltských zvycích z doby, kdy lidé neuměli měřit čas, neznali kalendář a rytmus jejich životů udávalo postavení slunce a luny. Neměli čtyři roční období, ale jen dvě. Světlou, kdy seli, a tmavou, kdy sklízeli.

Začátek tmavé části roku se slavil v noci z 31. října na 1. listopadu jako svátek Samhain. Magičnost této noci umocňovala víra Keltů, že se stírá hranice mezi mrtvými a živými.

Po dobytí keltských území Římany se keltské a římské tradice různě prolínaly. Katolická církev však o pohanské zvyky neměla zájem a v šestém století zavedl papež Bonifác IV. pro období Samhainu svátek Všech svatých.

Památku zesnulých zavedl v roce 998 benediktýnský opat Odillo z Cluny. Od té doby se v mnoha evropských zemích slaví 1. listopadu svátek Všech svatých a den poté Dušičky. V našich krajích vzpomínáme na zesnulé zapálením svíčky na hrobech.

V anglosaských dávají svíčku do vydlabané dýně. A nejen to, děti v maškarách, chodí o Halloweenu od domu k domu koledovat. Jakmile vyjde majitel ven uslyší „Trick or treat?“ – což prý znamená: „Koledu, nebo vám něco provedu“. Řekne-li hostitel trick, děti předvedou nějaký trik, třeba stoj na hlavě, svíčku či přemet a za to dostanou sladkost nebo ovoce.

Chození v maskách souvisí se zmíněným Samhainem. Pro Kelty byl Samhain časem, kdy se otvírá brána mezi tímto a dalším světem. Byl to tedy čas komunikace s mrtvými. Duše zemřelých, vracející se v tuto noc domů, vyhledávaly příbuzné, kteří jim měli pomoci vstoupit do Země mrtvých.

Zesnulým svítili na cestu pomocí vydlabaných dýní a zároveň se chránili před zlými duchy maskami a převleky. Samhain se této noci říkalo až do 16. století, pak vznikl zkrácením výrazu All-hallow-evening – předvečera Dne všech svatých – Halloween.

Je jedno, zda chceme slavit Dušičky, nebo Halloween a nemá cenu zatracovat to, co neznáme. Pokusme se spíš udělat si v tyto dny svůj vlastní svátek.

Můžeme vzpomínat na mrtvé, ale připravme se také na dobu čekání na jaro. Bude dlouhá, potrvá až do filipojakubské noci, kdy přivítáme svátkem Beltane světlou část roku.

Vzpomínka na zemřelé by je součástí těchto oslav, ale není nutné nakoupit haldy květů.  Vzpomínka má být v srdci.

Za použití internetových zdrojů

Eva Reslerová